Čáry na dlaních

které by měly prorokovat

se tak divně zauzlily, víš

samy sebe prožraly

tam na pláních podzimně hnědých

je vidět jen můj stín z doby

kdy běhala jsem po čtyřech

a za ranního svítání přikládala jsem

na zkomírající oheň u trnek

synek si dumlá paleček

a dcerka má otevřená ústa

jak se snaží odtlačit

vydýchat

těžké noční můry

komu jsem ty své družky

vůbec předávala

po přeslici?

Po meči za obzorem

běhá můj šedivý stín

a srst má zježenou.